Po včerejším dešti je ráno modrá obloha bez mráčků. To si určitě užijeme. Nasedáme do auta a jedem na východ.

Jedeme po hlavní výpadovce až za mestěčko Lagoa, kde odbočíme doleva a začínáme zprudka stoupat serpentýnami nahoru. Ani se nenadáme a jsme na vyhlídce Barrosa skoro v 900 m nad mořem (N 37°45.82515', W 25°29.68868'). Zastavujeme na parkovišti u cesty a jdeme na první vyhlídku. Pod námi se otevírá výhled na sopečnou kalderu, zatopenou vodou a nesoucí název Lagoa do Fogo.

img_1947.jpg

Lagoa do Fogo znamená v překladu Ohnivé jezero. Je to druhé největší jezero na ostrově - je 3 km dlouhé a 2,5 km široké. Jezero je také nejvýše položené - jeho hladina je ve výšce 575 m n. m. a nejvyšší bod kaldery je ve výšce 949 m n. m. Jezero není hluboké, nehlubší místo má asi 30 metrů.
Jezero vzniklo zhruba před pěti tisící lety. Poslední erupce zde byla zaznamenána v roce 1 563.

Kousek nad námi vidíme vrcholek Barrosa s vyhlídkou. A tak sedáme do auta, abychom popojeli ještě výše. Ale máme smůlu - parkoviště pod vrcholem je pouze pro tři autobusy, ne pro osobní auta. Chvíli se zastavujeme, abychom se podívali do okolí a doufáme, že se tady tři autobusy za sebou nezastaví. Už zase se mýlíme. Rychle popojíždíme do další zatáčky, kde už je umožněno několika osobním autům zaparkovat. Hned vedle nás se staví manželský pár z Čech v našem věku. Dáváme se s nimi do řeči - přijeli až dva dny za námi a budeme odlétat spolu. Líčíme jim, co jsme již viděli...

img_1989.jpg

Sjíždíme kousek níže, kde je v zatáčce velké parkoviště a vyhlídka Miradouro da Lagoa do Fogo. Zaparkujeme a chceme se podívat na výhled, když těsně za námi na parkoviště najíždějí tři autobusy a vyvrhují ze svých útrob davy lidí. Tak to ne, tady nebudem. Otáčíme se tedy k vyhlídce zády, dojdeme na konec parkoviště a vydáváme se cestičkou doprava. Jdeme vlastně pod stěnou kaldery, krytou před sluníčkem a jak to tady bývá notně vlhkou. Ocitáme se v místech hustě porostrými lišejníky, kapradinami a dalšími vlhkomilnými rostlinami. Krásné místo. Dojdeme až na konec stezky a pak se vyšplháme pár metrů na hranu kaldery, kde je další cestička. Otevírají se nám krásné výhledy a jezero a jeho okolí. Vracíme se nazpět k vyhlídce. Než k ní sestoupíme, jsou opět autobusy i s davy lidí pryč. 

IMG_1990 IMG_1989 IMG_1988 IMG_1986 IMG_1983 IMG_1982 IMG_1979 IMG_1976 IMG_1972 IMG_1968 IMG_1966 IMG_1963 IMG_1945 Fogo

Z vyhlídky se dá sestoupat až dolů k hladině jezera. Sestup je to prudký a sestoupáte 120 m. Nezapoměňte, že je pak budete muset vyšlápnout opět nahoru.
Stezka není oficiální, ale ani není zakázaná. Co zakázáno je, je koupání v jezeře. Navíc je jezero monitorováno kamerami, tak se může stát, že pokud tento zákaz porušíte, bude vás nahoře očekávat pěkná pokuta...

Z vyhlídky nad jezerem Fogo sjíždíme stejnou cestou dolů, do vesničky Remedios, kde parkujeme u informačního centra (N 37°44.80257', W 25°32.22672'). Tady začíná značená trasa do místa zvaného Inferno. Sestupujeme do vesničky a pak prudkým stoupáním vzhůru. To proto, abychom se vyhnuli chůzi po cestě, která nemá kolem sebe chodník. No je to v tom horku docela záhul. navíc je kolem plno chlívků s kravkami a ovečkami, tak je to docela cítit. Cestou se snažíme sbírat místní kešky, ale jsou umístěny v hluboké a notně mokré vegetaci, takže najít je, je problém. Když už je najdme, jsou v dost špatném stavu. No v tom vlhku se není čemu divit. Sestupujeme do soutěsky a přes tunely procházíme k Janela do Inferno - tedy k pekelnému oknu, nebo oknu do pekla?

img_2025.jpg

Jsme pod úpatím sopky Água de Pau, která vytvořila jezero Fogo nad námi. Zdejší pramen vyvěrající z trhliny ve skále byl už kdysi využíván jak napájení továrny na alkohol v městčku Lagoa. Továrna již nefunguje, ale aquadukt a spousty potrubí tu zůstaly, jako místní atrakce. Smotné místo je ale nádherné, uzavřené mezi skalami, takový malý ráj. Cestu zde nám zpetstří několik tunelů, které sloužily jako aquadukty. Nejdelší z nich má asi 50 m auprostřed se budete muset i pěkně ohnout.. Na jeho konci se pak z tmavé říše vlhka dostanete na náhderně zelené pastviny s kravami a kvetoucími kalami. U nás svatební kytka, zde volně rostoucí parádnice...

img_2081.jpg

IMG_2080 IMG_2076 IMG_2075 IMG_2074 IMG_2066 IMG_2063 IMG_2058 IMG_2052 IMG_2048 IMG_2046 IMG_2035 IMG_2030 IMG_2024 IMG_2021 IMG_2019 IMG_2016 IMG_2015 IMG_2013 IMG_2009 IMG_2007 IMG_1997

Po pastvinách se pomalu vracíme nazpět k autu. Ani se nám nechce, je tady klid a nádherné výhledy na oceán a města na jeho pobřeží. Musíme ještě překonat potok, do kterého sestoupáme po betonovém schodišti a ze dna znovu po schodech vystoupáme nahoru. Asi jedndosušší, než tu stavět most.

img_2096.jpg

IMG_2092 IMG_2088 IMG_2087 IMG_2084

pohled-na-hlavni-mesto.jpg

Po návratu do města a zaparkování na našem volném parkovišti se vydáváme na procházku do města. Sotva si nakoupíme na večeři začíná pršet a až do noci lije jako z konve. Prostě Azory v brzkém jaře jsou hodně mokré.

Návrat na titulní stranu Azory 2023

Vytisknout stránku Vytisknout stránku10. 9. 2023, 10:03, zobrazeno 209x, dnes 4x
0.0 0Hodnocení