Chceme Marcelce a Lumírovi ukázat, jak krásné místo je Tre Cime. A tak hned ráno vyrážíme na relativně dlouhou cestu, sice ne kilometricky, ale určitě časově. K naší smůle přijíždíme pozdě a stojíme v dlouhé řadě před mýtnicí na cestě vedoucí na parkoviště pod Tre Cime. Vedle mýtnice je velká cedule ukazující počet volných míst na parkovišti. Jak popojíždíme, číslo klesá a klesá a než se dostaneme k závoře, jsme pod osmdesátkou. Tak to máme těsné, ještě chvíli a mohli bychom se s výletem rozloučit.
Na horním parkovišti už je opravdu skoro plno. A tím pádem i davy lidí. Když jsme tu byli v roce 2019, bylo tu hodně lidí, teď jich tu je zase o kus více...
František s námi dojde až k chatě Lavaredo a tam se oddělí - nechce se mu nahoru a tak půjde jen někde kolem chaty. My jdeme v davu po červené značce na Forcella Lavaredo. Tam se od nás odděluje Marcelka s Lumírem a my pokračujeme horní cestou - mimo davy lidí. Není široká a tak bezpečná než ta hlavní, ale jde se tady moc dobře.
Zastavíme se až u chaty Rifugio Antonio Locatelli. Ta je zavřená a tak se po krátké svačině vracíme. Tentokrát jdeme po červené nazpět a těsně pod sedlem odbočíme doprava. Jdeme kousek pod severní stěnou Tre Cime uprostřed kamenů a kytek. Krásná cesta, kterou jsme šli i minule. Dojdeme k Col Forcellina, kde se potkáme s Marcelkou a Lumírem.
Nakonec to je nejrychleji projitá celá trasa ze všech tří navštěv. Je tu stále krásně, ale ty davy jsou už moc. Asi to byla poslední návštěva na tomto nádherném místě.
Po sestupu z Tre Cime se zastavujeme v Missurině na kafe, zmrzlinu a pivo. Pak nás už čeká jen dlouhá cesta nazpět na ubytování.
Zpátky na titulní stranu Dolomity 2023
Vytisknout stránku
Komentáře (0)