Sassolungo

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky. A my se o to pokusíme už po třetí. Tedy vyvézt se do sedla Sassolunga, sejít dolů a celý masiv obejít dokola. Poprvé - v roce 2006 jsme jen sešli středem dolů a sestoupili do Valgardeny. Po druhé v roce 2010 - to už jsme tady byli i s Tomem - jsme obešli masiv celý. A letos si to chceme do třetice zopakovat. A to ještě nevíme, co na nás čeká...

Ráno po vydatné snídani nasedáme do autíček a jedeme kolem Fedai dolů do Canazei a odtud doprava prudkým stoupáním nahoru a zase dolů až k dolní stanici lanovky na Sassolungo. Je to tady zase jiné - přibyla parkoviště a i když přijíždíme relativně brzo, jsou už dost plná - a placená.

Dojdeme si koupit lístky na "telekabinu" a těšíme se, až si do ní zase v běhu "naskočíme". Jediný Tomík se rozhoduje vyběhnout si k chatě Toni Demetz pěšky. Není to daleko - něco málo nad dva kilometry, ale převýšení je 500 m - a to bychom potom už nedokázali celý masiv obejít. Ale Tom je mladý, plný energie, tak ať jde. My naskakujeme do lanovky a míříme nahoru:

Když si kupujeme lístky, ptá se nás pokladní: "Do you have good shoes?". Nechápeme, co tím myslí - kdo by si do takového terénu nevzal terkové boty??? Máme pochopit až později.

Naskočit do lanovky se nám podaří snadno, i František za námi skáče jako srnka. Celou cestu koukáme dolů, jestli neuvidíme stoupajícího Toma, ale v tom mraveništi a mezi spoustou kamenů ho nevidíme. Nahoře vyskakujeme a já - ač vím, že to Ferda kdysi přísně zakázal - beru do ruky mobil a jdu natočit, jak Ferda vyskakuje z kabinky. Minule vypadal jak po půl litru tvrdého alkoholu, letos to bude asi podobné. No aby ne - vyskakovat proti směru jízdy - což musíte - není zrovna jednoduché. Ale podaří se mu to parádně - je z toho tak rozradostněn, že málem netrefí k východu  :)
Společně si sedáme u chaty na lavičky s výhledem do údolí a dáváme si kafe. Na Toma musíme chvíli počkat. Jediný, kdo to nevydrží je nejstarší člen výpravy - skoro sedm a sedmdesátiletý Freantišek. "Děcka, já jdu pomalu dopředu, jo?"

Za chvíli dorazí pěkně propocený Tom. Dáme mu chvilku na oddech a převlečení propoceného trika a pak se vydáme za Františkem.

Podezření, že je něco jinak nás přepadne hned u chaty, kde je závěj zledovatělého sněhu vyšší než my. Ještě při společné fotce před sestupem se smějeme a hýříme dobrou náladou. Ale už po pár krocích z prudkého sestupu nás smích přechází a střídá ho strach. Při předešlých návštěvách už nebylo po sněhu ani památky - letos je to jiné...
Sníh ještě pokrývá celou vrcholovou část sedla a díky slunci rychle odtává. Voda tekoucí dolů dělá z jemného štěrku pod sněhem bahnitou břečku. Takže buďto se boříme po kolena do sněhu, nebo ujíždíme po zledovatělém povrchu a do třetice kloužeme v jemném blátivém štěrku. No je to pěkně o ústa. Tak na toto nás upozorňoval prodejce lístků na lanovku! Chvíli přemýšlíme, že bychom to vzdali a sjeli lanovkou dolů, ale František je někde v nedohlednu. A máme o něj strach, jak to zvládá - musíme pokračovat.

Led a kluzko naštěstí netrvá dlouho. Už nad chatou Rifugio Vicenza sníh mizí a my jen přeskakujeme stružky vody z tajícícho sněhu. S Františkem se setkáváme až u chaty, kde si sedáme společně na jedno oslavné pivko - dali jsme to bez úhony! Jediný karambol měl Františkův mobil - vypadl mu z ruky a spadl na kameny tak nešťastně, že si roztříštil displej. Tak to už bude na výměnu celého mobilu!

Po třinácti letech na stejném místě potkáváme stejnou mumii - tedy Toma. Za ty roky mu pěkně narostly fousy... 
Nahoře rok 2010, dole 2023.

Před třinácti lety nám kámen pomáhal držet Ivan, ale nakonec zůstal stát stejně i bez naší pomoci. Procházíme nádhernou horskou zahrádkou - kamenným městem, sutí, mezi hromdami kvetoucích kytek. Je tu prostě NÁDHERNĚ!!!

Na odpočinek před posledním stoupáním si sedáme u jezírka Lech de Tramans, kde uprostřed něj stojí na kameni stará borovice - je jako velká bonsai a ve vodě se odrážejí okolo kvetoucí úpolíny. Opět je tady nádherně! Dáváme si svačinu a kocháme se krásou okolo.

Po krátkém stoupání se dostáváme do sedla k chatě Emilio Comici, odkud se nám otevírá nádhern vhled na masiv Selly:

Zbvá nám už jen kousek nazpět pod dolní stanici lanovky. Ještě před tím ale procházíme nádherným kamenným městečkem.

Zase nádherná cesta, stejná i když zase jiná. I my jsme jiní, starší, řekněme i zkušenější. Po třetí jsme se vrátili na toto nádherné místo a přemýšlíme, jestli ho ještě někdy uvidíme...

Návrat na titulní stranu: Dolomity 2023