Je tady druhý den naší dovolené a první celý den, který budeme v Dolomitech. Protože se nad námi klene nádherná modrá obloha - a to předpověď hlásí na celý týden spíše déšť a bouřky - rozhodneme se vyrazit na místo, kde je modrá obloha jediným předpokladem k úspěchu - míříme na Marmoládu!
Dolní stanice lanovky ve výšce 1 450 m n. m. je jen pár kilometrů nad naším ubytováním. Dá se řící, že to je jediné místo, pro jehož dosažení nemusíme překonávat brutální převýšení a nemusíme štrikovat serpentýnami. Po pár minutách jízdy parkujeme na prázdném parkovišti a kupujejme si jízdenku až na vrchol. Cestou míjíme dvě mezistanice a na třetí ve výšce 3 265 m n. m. vystupujeme. Jsme na vrcholu - za pár minut jsme zdolali převýšení 1 815 m. Výhled je nádherný. Okolí už dobře známe, ale odsud ho vidíme poprvé. Oblékáme si bundy, čepice a nasazujeme brýle. Sluníčko hřeje, ale je tady chladno...
Z vyhlídky sestoupíme na ledovec, kde si otevřeme na oslavu dosažení nejvyššího místa letošní dovolené proseco. Chceme odlovit i místní keš, která je ale schovaná za barevnými zábranami, za které se nikomu nechce - nemáme zájem urvat někde lavinu a sesunout se pár set metrů níže... To už se tu stalo loni.
Pak znovu nasedáme na lanovku a sjíždíme o patro níže, do druhé mezistanice, kde je otevřené muzeum první světové války. Jana to jen proběhne a s nepříjemným pocitem mizí venku. Ze solidarity jdu s ní a čekáme na kamarády na lavičkách. Kdyby nebylo tolik sněhu, dalo by se popojít kousek ke katakombám vytesaným za války vojáky, ale v tuto chvíli to nejde.
Zasněžený masiv Selly s vrcholem Piz Boé (3 152 m n.m.), vpravo dole Lago di Fedaia
Zajdeme si sednout do restaurace s úžasným výhledem, dáme si kávu a pak posilněni kofeinem hledáme, jak se dostat na zasněženou plošinu, kterou jsme viděl z lanovky - z ní vycházeli pěšáci vybaveni mačkami a lany směrem k vrcholu. Najdeme tunel, kterým se na zmíněnou plošinu dostávají rolby, ale sotva do něj nakoukneme, už nás ženou pryč - vstup zakázán. Takže nic. A tak opět nasedáme na lanovku a sjíždíme do dolní stanice.
Dole se rozhodujeme pokračovat údolím říčky Torrente Pettorina na západ. Na konci údolí se dělíme na dvě skupiny - odvážlivci pokračují dále prudkým stoupáním až k chatě Rifugio Onorio Falier. Cestou mají štěstí a potkají houfy orchideí - střevíčníků pantoflíčků - slováci jim říkají črievičník papučkový :) Slabší kousci - já s Ferdou, zůstáváme dole u potůčku, kde se chladíme a snažíme se vstřebat tu rychlou změnu převýšení v kombinaci se změnou počasí - ženou se těžké mraky. Zatím co odvážlivci popíjejí pivo u Faliera, my si jej dáváme mezi kravičkami v Agriturismo Malga Ciapela.
Potkáváme se až u lanovky, kde na ně s Ferdou netrpělivě čekáme. Pak už jen sjedeme k ubytování a jdeme na večeři. Dnes jsme měli štěstí na počasí a na krásné výhledy.
Návrat na titulní stranu Dolomity 2023
Vytisknout stránku
Komentáře (0)