Centrum Nauki i Techniki EC1

Ulice Pitrkowská se pomalu probouzí z včerejšího večerního tahu. Je tu minimum lidí, restaurace se teprve otvírají, stánkaři vybalují své zboží a úklidovka má před sebou ještě spoustu práce. Proč? V Polsku je zákaz pít alkohol na veřejnosti. Realita je ale určitě jiná. Prakticky kolem každé lavičky na ulici i přilehlých parčících se válejí prádné lahve od alkoholu a rozbité sklo. Někteří oslavenci to ještě dlouho dospávají v bočních uličkách. Jak se říká - zákony jsou tady od toho, aby se porušovaly...

Ušatek ráno stojí na ulici skoro sám a dále ukazuje poutníkům po Piotrkowské cestu:

V lovu za keškami odbočujeme z Piotrkowské na východ. Jdeme po ulici generála Romualda Traugutta ke kulturnímu domu. Tam na mne čekají další animovaní kamarádi. Kdo z vás si na ně pamatuje?

Tato kreslená pohádka byla vytvořena dříve než miš Ušatek - první díly se natočily už v roce 1964 a měla jméno Zaczarowany ołówek  (Kouzelná tužka) - u nás se vysílala pod jménem Kouzelná pastelka. Hlavním hrdinou byl kluk Piotorek a jeho kamarád, pejsek Pimpek. Co nakreslili tužkou, to se jim zhmotnilo. Krásná pohádka! Samozřejmě se musím s Piotorkem a Pimpekem vyfotit :)

Proč jsou tyto pohádkové postavičky právě v Łódźi? To proto, že zde již 70 let sídlí studio SE-MA-FOR, které vyrábí animované a kreslené filmy pro děti, ale i filmy pro dospělé. Dvě dílka dokonce dostala Oskara.

Kousek od kulturního domu se tyčí vysoké moderní budovy Polské banky a Mbanky a za nimi se skrývá další místní skvost - Centrum Nauki i Techniki EC1. Starou elektrárnu spuštěnou v roce 1907 a později přebudovanou na teplárnu revitalizovali a udělali z ní centrum vědy, techniky a umění. Samotná elektrárna je architektonický skvost:

My vstupujeme do areálu ze západu a mimo starých strojů se nám do cesty staví velká chladící věž, přebudovaná na moderní budovu. V srdci ní je velké kyvadlo, jehož pohyb doplňuje zvuk padající vody. A proč ne - jsme přeci uvnitř chladící věžě!!!

V současné době se ve staré elektrárně nachází nejmodernější planetárium v ​​Polsku, Národní centrum filmové kultury, Centrum komiksu a interaktivního vyprávění vytvořené organizátory Mezinárodního festivalu komiksů a her, stejně jako konferenční místnosti a sály pro akce, včetně největší Secesní strojní haly (1 360 m2). V lednu 2018 bylo otevřeno interaktivní Vědeckotechnické centrum - rozlohou největší zařízení tohoto typu v Polsku. No prostě hromada zajímavostí na jednom místě. Jen na to mít čas...

            

Od tohoto skvostu se přesunujeme na další místo. Přiznám se, že prvně nevím o co jde. Na mapách vyčtu, že je to železniční stanice se jménem Łódź Fabryczna. No nádraží, a co, říkám si. Stačí přijít blíže, vstoupit do něj a zase chodím s otevřenou pusou!!! Puvodní nádraží vzniklo v roce 1865 a vypadalo naprosto klasicky. Stará železniční budova a pár kusých kolejí:

Koleje rozdělovaly město na dvě části. Pak ale došlo k velké změně. V roce 2011 došlo k demolici starého nádraží a v roce 2016 byla otevřena nová stanice, jako největší a nejmodernější nádraží v Polsku.

První ze tří budov, ke které jsme přišli, byla tato. Vyfotil jsem si ji a pak soustředěně hledal kešku zde ukrytou. Po chvíli pátrání jsme ji našli, ale nevšimli si toho, co je za sklem budovy uvnitř. Ty bílé obrysy vypadaly jako odraz ve skle. Ale není to tak! Uvnitř budovy je po stranách postavena replika staré nádražní budovy z roku 1865. A jelikož jsme si toho nevšimli, tak jsme ani tuto nádhernou budovu nanavštívili. Vevnitř to vypadá takto:

My budovy obcházíme a fotíme si krásný výhled na starou elektrárnu. Vstupujeme až do třetí budovy. Celé toto místo vypadá opuštěně - nikde není ani človíčka. Je to tím, že zrovna nejede žádný vlak. Vstupujeme do haly a mi padá brada. Sjíždíme dlouhými pojízdnými schody o patro níže, kde je obslužná část - pokladny, restaurace, čekárny, wc... Dalšími schody sjíždíme až dolů - o 16,5 m níže než je první patro. Tady jsme na nástupišti. Veškeré koleje jsou vedeny v tunelu:

             

Součástí nádraží je i nádraží autobsové, plně ukryté v prvním podlaží a přístupné přímo z nádraží. Stavba nádraží je prvním krokem k vybudování velkolepého železničního spojení, vedeného v několikakilometrovém tunelu, který ze stanice Łódź Fabryczna povede pod centrem Lodže a dále – směrem k Manufaktuře, aby se propojil se stanicí Łódź Żabieniec a stanicí Kaliski. Zastávka v centru města bude umístěna na křižovatce al. Kościuszko a ul. Zielona s nástupištěm 30 metrů pod zemí. Další stanice je plánována v oblasti Karski Gardens by Manufaktura. Tunel bude dlouhý přes 4 km a spojí Lodž a umožní rychlé cestování železnicí po městě. Tunely se staví za použití nejnovější technologie TBM, kdy stroj najednou tunel hloubí i betonuje. Větší stroj se jmenuje Kateřina a menší Faustýna. Je to úžasný a ambiciozní projekt!

Ještě s otevřenou pusou vystupujeme z nádraží a pokračujeme směrem k Manufaktuřre. Hned za nádražím potkáváme krásný pravoslavný Chrám svatého Alexandra Něvského. Chrám je vybudován v rusko-byzantském architektonickém stylu. Zasvěcený byl velkému ruskému vojevůdci a světci z 13. století Alexandru Něvskému, který zastavil německou expanzi do Ruska v bitvě na Čudském jezeře. Zrovna v něm probíhá mše. Ženy vstupující do chrámu musí mít šátek jako pokrývku hlavy. Projdeme za zpěvu popa kolem chrámu a pokračujeme dále.

Po pár stech metrecho projdeme kolem budovy filharmonie nazpět na ulici Piotrkowskou. Počet návštěvníků opět stoupl a většina restaurací podél bulváru je již otevřených. Sedáme si do jedné z nich a objednáváme si oběd. Mladou servírku zblbne jana s tím, že si objedná vodu a džus. Sevírka se ptá, jestli chceme tři nápoje pro dva lidi. Když to odsouhlasíme přinese Jance petku s vodou, petku s džusem a dvě skleničky. Když jí Janka jednu sklenici vrací, je dívčina ještě zmatenější. A tak ji vysvětluji, že si u nás objednáváme tzv. "bazén" - tedy velkou sklenici, do které se namíchá voda s džusem. Prý to tady neznají, tak jsme ji aspoň naučili něco od nas.

Po obědě (82 zl. za dva velké saláty se sýrem a s masem + Jančin bazén a moje pšeničné pivo) pokračujeme po Piotrkowské dále směrem k náměstí. Tady odbočujeme do PASAŻE RÓŻY. Je to úzká ulička, kde výtvarnice Joanna Rajkowska vytvořila jedinečné dílo pro svou dceru Różu. Po chemoterapii má dívka poškozenou sítnici a jen zbytky zraku s "bodovým" viděním. Její způsob vnímání reality spočívá ve slučování útržků jednoho obrazu v celek. Její maminka pokryla budovy v celé uličce střípky zrcadel vytvářející vzory růží. Váš pohled se rozbije na tisíce malých kousků a vy si v něm musíte najít svůj pohled na realitu okolo. Obrovské množství zrcadel se třpytí všude okolo vás.
(Ulice Piotrkowska 3, otevřeno denně od 8:00 do 22:00.)

I tady potkáváme pozůstatky sobotní noci - prázdné lahve poházené okolo laviček a dospávající opilce vedle laviček :) 

Dojdeme na konec Piotrkowské ulice na Náměstí svobody s obeliskem. Původně jsme se chtěli zajít podívat do "MUZEUM KANAŁU DĘTKA" - v překladu to zní skoro stejně jako v Polštině - muzeum kanálu... A opravdu je to muzem kanálu! Původně to byl velký zásobník na dešťovou vodu - kruhový, 142 m dlouhý cihlový tunel z roku 1926 sloužil pro prochlachování usazenin v kanalizaci. Plac Wolności - tedy Náměstí svobody je nejvyšším bodem v okolí a proto se vždy v případě potřeby pustila voda do všech čtyř světových stran, aby spláchla usazeniny na dně kanalizací.

Náměstí je ale v rekonstrukci a nám se krátí čas. A tak muzeum míjíme a snad se tu vrátíme jindy.

Muzeum kanálů (Foto z https://lodz.travel/ - zde najdete i spoustu dalších informací o Łódźi)

Náměstí svobody v rekonstrukci - v Łódźi se staví a investuje ve velkém, práce potkáte na každém kroku.

Z náměstí svobody odbočujeme doleva a na první příčné ulici zase pokračujeme doprava na sever. Po malé chvilce přicházíme k Manufaktuře.

Tady jen malá odbočka do historie - město Łódź bylo porvé zmíněno v roce 1332 a od té doby patřilo pod mnoho států - pod Prusko, Varšavské knížectví, Rusko, Německo. Největšího rozkvětu dosáhlo díky textilnímu průmyslu. S rozvojem textilního průmyslu je spjat Ludwig Geyer a dále tří průmyslníci, kteří bývají také označování jako králové bavlny. Byli to Ludwik Grohman, Karol Wilhelm Scheibler a Izrael Poznański, jejichž sochy stojí na Piotrkowské ulici. Usazovali se zde přistěhovalci z Německa, Čech i jiných zemí Evropy. V roce 1839 bylo 78 % obyvatel Němci. Postupně se Lodž stala největším textilním centrem Ruska. Od roku 1848 sem začali přicházet ve velké míře Židé, mnoho místních řemeslníků přicházelo ze Slezska.
V roce 1904 bylo ve městě 546 továren, ve kterých pracovalo přes 70 000 dělníků převážně v textilním průmyslu.

V roce 1939 žilo ve městě více než 200 000 Židů. Po přepadení Polska Německem hájil město před německou armádou generál Juliusz Rómmel (zvláštní shoda jmen). Němci 8. září 1939 město obsadili a 11. dubna 1940 přejmenovali na Litzmannstadt po německém generálovi Karlu Litzmannovi (1850–1936). Nacistické orgány vytvořili lodžské ghetto pro 200 000 Židů, okolo města vzniklo několik koncentračních a vyhlazovacích táborů, do kterých byli přiváženi obyvatelé jiných národností. Od 16. října do 3. listopadu 1941 sem bylo deportováno asi 5 000 Židů z Protektorátu Čechy a Morava. Z českých Židů se konce války dožilo 277 osob. V menším koncentračním táboře, určeném pro děti od dvou let, zahynulo od roku 1942 kolem 500 dětí. 

V lednu 1945 většina německých obyvatel uprchla před blížící se Rudou armádou. Přestože ve městě nebylo mnoho škod po bombardování a osvobozovacích bojích, těžce utrpěla jeho infrastruktura po přepravě strojů a továren do Německa před koncem války. Židovských obyvatel zemřelo kolem 233 000, město a okolí ztratilo asi 420 000 obyvatel, z toho okolo 120 000 Poláků. Rudá armáda město osvobodila 19. ledna 1945. Němci ustoupili velmi rychle, takže město nebylo vážněji poškozeno. Proto až do roku 1948 zde sídlila polská vláda, která se nemohla usadit ve zničené Varšavě. Město mělo asi 300 000 obyvatel a brzy sem přicházeli další lidé z Varšavy a území anektovaného Sovětským svazem. Město se postupně stalo opět významným průmyslovým centrem.

Momentálně má Łódź 690 tisíc obyvatel a je po Varšavě a Krakovu třetí největší město Polska.

Ještě zpět k Manufaktuře. Takto vypadala opuštěná textilní továrna Izraele Poznańského před rekonstrukcí. 
Iniciátorem vzniku Manufaktury byl Cyprian Kosiński, podnikatel lodžského původu žijící ve Švýcarsku, který využil své kontakty a získal od skupiny Rothschild Group kapitál (přibližně 270 milionů EUR) na její rekonstrukci.

Nyní je Manufaktura druhým největším centrem ve východní Evropě. V centru Manufaktury byl zrekonstruován v cihlových budovách celkový prostor 90 000 m². Na ploše více než 3 hektary byla vybudována parkoviště pro 3 500 aut a v areálu bylo vysazeno 600 pětiletých stromů. V Manufaktuře je přibližně 260 obchodů (včetně 2 hypermarketů), servisní část zabírá 12 000 m² kancelářských prostor včetně banky. Součástí komplexu je také čtyřhvězdičkový hotel s 200 pokoji. Je tady více než 60 restaurací, zábavní a sportovní centrum, muzea, konferenční sály. No prostě obr moloch.

My si zajdeme odlovit nějaké zdejší kešky, díky nim vystoupáme i na vyhlídku s rozhledem a velký kus Manufaktury, kde je možno i zavěšen na úvazku přejet nad hlavami návštěvníků na druhou stranu centra. Zdržíme se jen chvíli a pak se vracíme na hlavní ulici, kde si v automatu kupujeme jízdenky na tramvaj ( 4 Zl. / 20 minut) a sjíždíme ke stáji jednorožců. Odtud je to už jen pár kroků k autíčku zaparkovanému u hotelu.

Návrat na titulní stranu Víkend v Łódźi