Tak a je to tady. Počasí se nadobro zkazilo. Tedy přírodě ten déšť moc přeji, potřebovala ho opravdu súrně, ale nám, turistům to moc radosti nedělá.

A tak se s tím snažíme "vykývat", jak říkal můj dědeček. Nasedáme do našeho vozítka a jedeme na místa, kde nám nebude tak moc vadit, že prší. Jedeme totiž lovit okresy.

panensky-tynec-a-janka.jpg

Naše první cesta vede do Panenského Týnce, kde chceme navštívit nedostavěný chrám Panny Marie. Prý je to silné energetické místo, které má tvar kříže - to se tu kříží dvě pozivní zóny a v místě křížení je energie nejsilnější. Lidé se tu scházejí, aby si odpomohli od depresí a léčili se třeba po mrtvicích, nebo úrazech hlavy. Jelikož je sobota ráno a poprchává, doufáme, že tu bude klid. Když vcházíme dovnitř otevřeného chrámu, stojí už v něm několik lidí. Chvíli čekáme, zda se nevystřídáme, ale po chvíli je jasné, že to tak rychlé nebude.
Zvukovou kulisu zde dělají holubi, kteří osídlili stěny plné otvorů po lešení. Jsou jich tady stovky - slyšíme jejich vrkání a šustot křídel...
Korunu tomu dá dáma, která se přiřítí s buřtem v ruce a pochoduje rázným krokem dokola. Když buřt dojí, vyjde do zahrady, z batůžku si vyndá druhý a znovu se žvýkajíc vrhá doprostřed stojících osob.

Panenský Týnec Panenský Týnec 4 Panenský Týnec 3 Panenský Týnec 2

Poslední kapkou jsou muži, kteří zde začínají stavět párty stany a hlasitě diskutují. Asi se tu chystá svatba - prý jich tady ročně bývá i stovka. A tak se rozhodujeme popojít kousek dál. Projdeme kolem domů k nové dálnici, kde se nám podaří najít kešku patřící ke klášteru. Když se vracíme na náměstí, je už tady plno. A my jedem dál...

Stačí popojet pár kilometrů a jsme v dalším okrese. Projíždíme malou vesničkou Zichovec, když si všimnu moderní stavby místního pivovaru. Jelikož je něco kolem jedenácté, ozve se mi břicho hlasitým zakručením. Že bychom si tady zašli na oběd?

vyklenkova-kaplicka.jpg

Popojedeme kousek k výklenkové kapličce, kde odlovíme další bodík do naší okresní skládačky a já navrhuji návrat do restaurace. Janka se prvně brání - kdo ví, jak budou vařit v takové malé vesničce, ale já se nedám. A tak se vracíme do Zichovce a s otevřenou pusou vcházíme do nové restaurace. Hned za dveřmi se na nás vrhá usměvavá servírka a ptá se: "Máte rezervaci?" Cože, rezervaci? Ne! Proč??? No protože jsou všechny stoly rezervované! Jelikož je teprve jedenáct, usazují nás k jednomu z mnoha volných stolů s tím, že do dvanácti se určitě stihneme najíst. Kontruji s tím, že pokud nám přinesou jídlo včas, nemám problém jej v termínu sníst.

Objednám si místní nefiltr a chvíli čekáme na jídlo. Vedle nás jsou okna do velkého a "hlubokého" prostoru. Taková tělocvična. Je to ale kulturní místnost Zichovce a zrovna tam jsou připraveny stoly na svatbu. Že by tu, co nás vyhnala z Týnce?

Během chvilky máme na stole krásně připravené a moc chutné jídlo. Paráda. 

Stín Restaurace Zichovec Restaurace Zichovec 3 Restaurace Zichovec 2 kromlech v Zichově kromlech v Zichovci 2 Knedlíky plněné uzeným a zelí

Po dobrém obědě se rozhodujeme projít Zichovcem. Kousek pod restaurací nacházíme pomník pilotu RAF Jiřímu Hartmanovi, jehož knihu Letec mám doma. Ten se tady nenarodil, ani nežil, ale žili tady jeho prarodiče a narodil se tu jeho otec. On sám jako pilot Spitfiru nalétal 560 operačních hodin, byl 168x nad nepřátelským územím a byl pátým nejlepším cs. stihačem co do počtu sestřelů. Zde v Zichovci mu patří malý parčík uprostřed obce s mramorovou siluetou spitfiru přes trávník i chodníčky. 

My popojdeme ještě kousek, kde je další zajímavost této obce - kromlech. Janka říká, že má píchavou energii. Kousek pod kromlechem je místní rybník a za ním další zdejší úlovek - keška. Ještě se nám odsud nechce a tak popojíždíme na horní konec obce a kolem jejich fotbalového hřiště scházíme do lesa hledat berušku a psa. Za chvíli je i s místní keškou nalézáme:

beruska.jpg

kromlech v Zichově kromlech v Zichovci 2 Kamenný pejsek Jsem tak šťastná Bubák na cestě

Procházíme se vlhkým lesem a je nám tady nádherně. Zichovec je krásná vesnička v krásném místě. Jde vidět, že se tu líbí nejen nám - honosné domy a novostaby okolo to potvrzují. A vybavenost celé obce je na špičkové úrovni, to se hned tak nevidí...

Rozhodujeme se zase kousek popojet. Našim cílem je tentokrát městys Peruc. Přiznám se, že jsem si toto místo vůbec nespojil s pověstí o Oldřichovi a Boženě. Až na webu zjišťuji informace a zapadá mi to do sebe.

zamek-peruc-3.jpg

Parkujeme u kostela sv. Petra a Pavla, hned naproti krásně opravenému zámku, ve kterém kdysi pracoval a žil kubistický malíř Emil Fila. Pod zámkem se nachází Boženina studánka opředená pověstí, ve které kníže Oldřich roku 1007, jedoucí kolem lesního potůčku spatřil krásnou Boženu perúc prádlo. Zamiloval se do ní, odvezl si ji na Pražský hrad a pojal ji za ženu. Narodil se jim syn - další panovník Český - Břetislav I. Od slova "perúc prádlo" se prý toto místo jmenuje. 
Druhý zdroj ale tvrdí, že název Peruc vznikl z osobního jména Peruť (dříve německy Perutz) ve významu Perutův dvůr. No kdo ví, jak to doopravdy bylo.

Každopádně je Boženina studánka popisována jako krásná, mi ale toto místo ale moc krásné nepřipadalo.  Scházíme dolů k Oldřichovu dubu a míjíme krásně malovanou radnici. Památný dub letní měří v obvodu kmene 775 cm. Jeho stáří se odhaduje na 800 - 1000 let. Je to parádní kousek, byť již notně sešněrovaný.

oldrichuv-dub-2.jpg

Zámek Peruc Zámek Peruc 2 Radnice v Peruci Peruc a loď Oldřichův dub Boženina studánka Boženina studánka 2

Jelikož se nám ještě nechce domů, děláme si další zastávku v Libochovicích. Parkujeme na náměstí a sedáme si na zahrádku na kafe a zákusek. Pak jdeme na prohlídku Libochovického zámku - zajímavostí je, že se na zámku narodil J. E. Purkyně. Zámek mohl být po rekonstrukci krásný, ale nekvalitní barvy omítek se roztekly a zámek teď působí spíš zanedbaně a smutně.

zamek-libochovice-2.jpg

Zahrady jsou ale velké a docela pěkné.

Zámek Libochovice Zámek Libochovice nádvoří Zámek Libochovice brána Zámek Libochovice brána 3 Zámek Libochovice brána 2 Zámek Libochovice 4 Zámek Libochovice 2 Zahrady Libochovického zámku Zahrady Libochovického zámku 3 Zahrady Libochovického zámku 2

Po prohlídce zahrad a odlovení kešek a labek se vracíme k autu a jedeme domů. Venku začíná pršet. Jance je líto, že nemůže logovat venku a tak nalézáme schůdné řešení. Otevíráme slunečník a Janka se schovává pod něj. Neprší na ni, venku je teplo a ona je šťastná.

janka-loguje.jpg


Návrat na titulní stranu České středohoří

Vytisknout stránku Vytisknout stránku25. 6. 2022, 20:50, zobrazeno 188x, dnes 2x
0.0 0Hodnocení